Jdi na obsah Jdi na menu
 


 Obrazek

Rok 2007 byl plný běhání po úřadech, vyřizování ohlášení stavby, zařizování stavebních přípojek, " žebrání " o peníze , dokládání výše příjmů, výpisů z katastru, rozpočtů, projektů a odhadů, zástav, ověřování podpisů, dokládání faktur za materiál a práci, ale i přesto si troufám tvrdit, že je stavění domu radost z dobře odvedené práce. Bohužel to nejde bez této skutečně vyčerpávající papírové války.

Zvláštní poděkování

Obrazek

 

Všem.

Ztráty za rok 2007

Obrazek

1. ks stavební rýč, dva kubíky coulových desek, 1. dcl krve mého úžasného spolumajitele, 2. ks kovových staveních koz, 5. let života x 2, 1. ks nervy x 2, dřevěný žebřík (výrobek Rychlé roty).

Nálezy za rok 2007

Obrazek

Dřevěný žebřík (výrobek Rychlé roty). Prázdné flašky od piva (našeho).

Prosinec 2007

Obrazek

Natírání palubek na podhledy. 

16. prosince 2007

Obrazek

Soused si před naším domem složil napenetrované dřevo na krov a samozřejmě jako naschvál v době, kdy neměl všechno dřevo odebráno, mělo přijet i to naše. Museli jsme požádat souseda, aby svoje dřevo přeskládal. Dřevo přivezli zrovna v den, kdy napadlo prvních 15 cm sněhu a naši cestáři byli opět zaskočeni stavem vozovek. Jelikož náš kamarád Bon Jovi počítal s dřívějším termínem dodání který se nekonal, protože se všichni zbláznili kvůli hrozbě zvýšení sazby DPH od nového roku, navíc do toho Bon Jovimu vlezly neočekávané rodinné komplikace, neměl tak čas zhotovit krov do konce roku. Bon Jovi nám slíbil termín v polovině ledna 2008. Stálo mě to několik bezesných nocí a opět jsem se každou možnou služební cestu kolem, zastavila na stavbě zkontrolovat, jestli tam dřevo stále je. 

9. prosince 2007

 

Obrazek

Předpověď počasí na nejbližší dny pro nás nebyla příznivá a my jsme začali shánět plachty na zakrytí dřevěného stropu. Podařilo se nám sehnat dvě velké pevné plachty za rozumné peníze a o víkendu jsme jeli strop zakrýt.  Obrazek

Foukal vítr a roztáhnout plachtu, aniž by se začala zvedat k odletu, bylo zpočátku nemožné. Vítr v místě našeho budoucího bydliště fouká 365 dnů v roce a ugrilovat párky v grilu bez poklopu nelze...soused nás dobře informoval. Vítr trošku ustal a my jsme se plazili po plachtách, abychom je zatížili. Místo sebe jsme na plachty rozložili palety a zatížili je Ytongem. Strop se nám podařilo zakrýt nejlépe jak jsme mohli, ale desky už byly samozřejmě promočeny a my jsme jezdili nervózně kontroloval, zda-li se dřevo nekroutí. Zpočátku nám také pár návštěv zabralo správné zatížení plachet, protože ty se samozřejmě poprvé i podruhé shrnuly na jednu stranu stropu a zabrzdily o štít aby neuletěly. Jednou jsme přijeli na kontrolu stavby a již z dálky jsme viděli, jak přes celou boční zeď domu vlaje  plachta a mlátí do zdi. Problém byl plachtu dostat nahoru, protože opět foukal vítr. Operace "PLACHTA" byla docela fyzicky náročná a museli jsme využít veškeré kaskadérské umění. I přes naši snahu, ale uvnitř stavby stály kaluže s vodou, které jsem se neustále vymetala. Rychlá rota měla vyzděny štíty domu a první dva krajní šáry Ytongu po celém obvodu domu, začaly vpíjet všechnu vodu. Začali jsme se bát blížící zimy, protože nám mráz mohl roztrhát zdivo napité vodou. Zkoušeli jsme štíty různě zakrývat plachtou, ale plachta vždy pod vlivem větru uletěla. Nakonec jsme to vzdali a doufali, že se nic nestane.

http://ituna.rajce.net/SD_200712_mokrydum

http://ituna.rajce.net/SD_200712_prvnipatro

http://ituna.rajce.net/SD_200712_vyzdenestity

http://ituna.rajce.net/SD_200712_stresnikrytina

Listopad 2007

Obrazek

Hromady různých odpadků a zbytků materiálu se neustále zvětšovaly a my jsme se rozhodli pomalu o víkendech udělat všechny potřebné podzimní úklidové práce. Všechny igelitové obaly od Ytongu jsme poskládali, protože se nám určitě ještě budou hodit. Asi dva kubíky zbylých desek ze záklopu stropu jsme nanosili dovnitř stavby a proložili, aby neplesnivěly. Nářadí jsme schovali pod desky. Zbytky polystyrenu a trubek jsme nacpali do pytlů na vyhození. Kousky Ytongu naházeli na jednu hromadu. Odřezky dřeva naházeli do pytle pro pozdější použití v krbové vložce.  Desky nám uvnitř stavby krásně vyschly, protože dům byl bez oken a tak vítr profukoval celým domem, bohužel však později zbyla pouze jedna třetina celkového množství. Dvěma třetinám desek se u nás na stavbě asi nelíbilo a proto odešly na jinou stavbu. Naopak se zase neznámé mourovaté kočce u nás na stavbě líbilo a začala nás pravidelně navštěvovat.

http://ituna.rajce.net/SD_200710_ukradenedrevo

12. října 2007

Obrazek

Rychlá rota za pár dnů zvládla udělat záklop stropní konstrukce. Očekávali jsme další "vymodlenou" část Ytongu na zdění prvního patra. V době, kdy jsme potřebovali další Ytong, jediný výrobce na měsíc pozastavil výrobu a spolumajitel tak byl nucen shánět Ytong v různých stavebninách, po pár kusech palet. Rychlá rota rota rozhodla, že uděláme zatěžkávací zkoušku a to tak, že necháme všechny palety s Ytongem položit na strop, aby pak kluci nemuseli materiál do prvního patra nosit. Při pomyšlení na nedávno vybetonovaný věnec, čerstvou stropní konstrukci a záklop a neustupující podzimní deště, jsem zase dostávala hysterické záchvaty, že se nám to málo, co zatím máme, zřítí a že pak Rychlou rotu zabiju! Kluci měli zase pravdu, stavba vydržela. Až později jsme se dozvěděli, že strop byl zatížen tak, že se v některých místech horní trámy dotýkaly se spodními a  tak tří centimetrová mezera mezi trámy úplně zmizela. Ulomil se jenom roh jednoho Ytongu, nic neprasklo, nepovolilo.

http://ituna.rajce.net/SD_200710_zatezkavaci_zkouska

6. října 2007

Obrazek

Pro náš dům vybral můj spolumajitel dřevěný strop. Výběr stropu byl také důvodem mnoha návštěv u našeho prvního architekta. Stropní konstukce měla být dvojitá, aby se zabránilo kročejovému hluku a otřásání stropu. Prostor mezi oběma konstrukcemi měl být vyplněn vatou. Dřevěný strop jsme také zvolili z finančních důvodů. Strop z Ytongu byl nákladný a nedalo se pracovat na výstavbě 1. patra, jelikož doba úplného vyzrátí stropu byla asi 1. měsíc. Náklady na zapůjčení vzpěr po dobu onoho měsíce také nebyly zanedbatelné a navíc bychom nestihli dostat dům do zimy pod střechu. Rychlá rota položila dřevěnou stropní konstukci, včetně pohledových trámů, které jsmě chtěli v obývacím pokoji. Kluci byli moc šikovní a práce přemýšleli, proto vymysleli i výměnu pohledových trámů kolem krbové vložky. Podzimní vlezlé počasí na sebe nenechalo dlouho čekat...začalo pršet a pršelo, pršelo, pršelo...Měla jsem panický strach, že nám trámy zplesniví, zkroutí a popraskají a neustále vymýšlela jak velkou plachtu na zakrytí koupíme. Nepomáhalo ani přesvědčování mého  spolumajitele, že stromy v lese jsou taky na dešti a nic se jim nestane. Na toto téma proběhlo několik domácích hádek.

http://ituna.rajce.net/SD_200710_drevene_stropy

 

5. října 2007

Obrazek

Pomalu se blížila zima a my jsme chtěli mít dům pod střechou. Řešili jsme objednávání dřevu na krov a střešní krytiny, která byla daná podmínka mi obce. Musela to být pálená taška v červené barvě, proto jsme vybrali pálenou tašku Francouzská 14 od firmy Tondach v barvě červená engoba. Od této firmy nás obvzláště zaujala bílá sova na hřebenáči, protože i naši sousedi naproti, měli na hřebenu náměsíčníka a my jsme také podlehli tomuto "šílenství" a chystali jsme se v budoucnu na sovu. Množství dřeva na krov bylo třeba spočítat. Stejné to bylo s krytinou. Toto byl pro nás nelidský úkol. Pomohl nám s tím samozřejmě náš velmi dobrý a spolehlivý kamarád, navíc moc šikovný stolař, vypadá jak Bon Jovi, takže holky šílí, proto i já jsem byla ráda, když přijel na stavbu :-)

Obrazek

Bon Jovi nám zařídil dřevo i krytinu za podstatně lepší cenu. Byl také ochoten krov se svými stejně zručnými kolegy postavit a položit krytinu. Bohužel pro nás znalo víc lidí kvalitu jeho práce a proto byl pro něj problém udělat si čas. Zároveň jsme změřili všechny stavební otvory pro okna a poprosili ho o nacenění eurooken. Eurookna byla moje definitivní rozhodnutí a Bon Jovi mě přesvědčil, že se není čeho bát.

 

 

 

22. září 2007

Obrazek

Před zděním prvního patra domu, bylo potřeba vybetonovat věnec. Věnec jsme chtěli vyztužit dráty svázanými do tvaru čtverce k sobě. Měli jsme k tomu několik ks asi 4 m dlouhých a 0,5 cm tlustých železných drátů, stejné profily ve tvaru čtverce, které se musely na dlouhé dráty přidratovat, aby to všechno drželo tvar. Požádali jsme o pomoc našeho kamaráda Hrušáka. V den této akce počasí připomínalo sychravý podzim. Celý den mrholilo, byla docela zima a v domě se nebylo kde schovat. Dráty pouštěly rez a nám křehly při vázání ruce a promokalo oblečení. Na úkor počasí náš kamarád Hrušák začal vázání urychlovat a proto se konstrukce při umísťování do profilu věnce začala rozpadat. Za to jsme ho doma oba patřičně pomluvili. Inu za dobrotu na žebrotu.

 

13. září 2007

 Obrazek

Nejvyšší úvěr na dům, jsme měli vyřízen každý na stejně vysokou částku a navzájem jsme si ručili, poté co jsme vyčerpali celou částku jednoho z nás, museli jsme bohužel zase absolvovat další kolečko vyřizování výpisu z katastru, ověřování podpisů, podepisování zástavních smluv a dokládání faktur za práci a materiál k poslednímu čerpání, abychom získali peníze z druhé částky druhého z nás. Nejhorší záležitostí na celé stavbě, bylo dokládání jednotlivých čerpaných částí z úvěrů. Nazvala jsem toto dokládání "žebráním o peníze" u peněžního ústavu. Doložené faktury za práci a materiál musely odpovídat stavebnímu rozpočtu. Nejhorší bylo získání peněz než byla stavba zastřešena (střecha s krytinou) a zavřena (dveře a okna). Dostali jsme se do situace, kdy jsme museli zaplatit dřevo na krov a krytinu, jelikož naši "supervládci" vyhrožovali s vyšší sazbou DPH a peněžní ústav nám poskyt pouze polovinu peněz než jsme očekávali s tím, že víc nedostaneme, pokud neuděláme střechu. Naštěstí nám v této situaci poskytl finanční injekci dědeček, bez kterého bychom byli nuceni si půjčit peníze na úrok u jiné banky. Oba jsme nabyli dojmu, že o přiklepnutí výše čerpané částky z úvěru, rozhoduje u daného peněžního ústavu člověk, který buď neumí číst z rozpočtu a nebo v životě nic neslyšel o stavbě domu. Bez tohoto "žebrání o peníze" bychom bohužel náš dům nikdy nepostavili. Stavbu domu zastřešovala stavební firma a proto bylo třeba u dokladů, které jsme získali od řemeslníků, uhlídat všechny náležitosti účetního dokladu. Občas to byl nelidský úkol, jelikož někteří z řemeslníků tyto věci neřešili a nám se třeba až potřetí podařilo získat správně vystavený doklad.

28. srpen 2007 

Obrazek

 

Naše vysněné cihly a obkladové pásky na fasádě domu byly stále v kurzu a já jsem měla jedinečnou příležitost, díky služební cestě,  navštívit firmu Brickland přímo v Plzni. Podařilo se mi stihnout to do konce jejich pracovní doby, čtvrté hodiny odpolední, což nebývalo na služebních cestách u mého bývalého zaměstnavatele zvykem, končit tak brzy. Nafotila jsem pár ukázek obkladů, abychom se mohli doma zase hádat. Dopadlo to ostatně jako pokaždé, jelikož ani z této návštěvy nepadlo konečné rozhodnutí pro určitý vzor. 

http://ituna.rajce.net/SD_200708_navstevabrickland

24. srpen 2007

Obrazek

Začínalo se nám pravidelně stávat, že vždy když jsme jeli o víkendu na stavbu pracovat, chybělo nám nějaké nářadí nebo materiál. Náš dobrý kamarád nás navnadil, abychom si vyřídili věrnostní kartu do jednoho z nejmenovaných supermarketů typu "udělej si sám" a my jsme tak pod vidinou velkých slev učinili. Objem našich nákupů ovšem nebyl tak velký, abychom se dostali na nejvyšší procento slevy, protože jsme většinu materiálu kupovali ve stavebninách u dobrého známého. Supermarket "udělej si sám" se ovšem nakonec ukázal jako dobrý zdroj pro zapůjčení různého stavebního nářadí a strojů. Všechno co jsme zde nakoupili, protože to hořelo, jsme později objevili jinde za 2/3 ceny s uplatněnou věrnostní slevou a ještě jsme najeli o 20 km víc. Naše stavebniny, jak jsme po roce zjistili, měly otevřeno i v sobotu.

16. srpen 2007 

Obrazek

Uběhl týden a naše Rychlá rota měla vyzděných devět šárů Ytongu včetně dvou překladů v obývacím pokoji, tudíž garáž i přízemí bylo hotovo. Vždy, když jsme se jeli o víkendu podívat na stavbu, připadalo nám neuvěřitelné, jak rychle dům roste. Když jsem jela na služební cestu kolem našeho budoucího domu, většinou jsem se zastavila zkontrolovat, zda-li je vše v pořádku a udělala pár fotek.

http://ituna.rajce.net/SD_200708_zdenidomupreklady

12. srpen 2007

Obrazek

Základová deska měla dobu úplného vyzrátí betonu přibližně 30 dnů, ale naše Rychlá rota prohlásila, že je třeba již po týdnu provést zatěžkávací zkoušku a jelikož je zdivo rozložené po obvodu domu, nemůže se nic stát. Nebudu se raději zmiňovat kolikrát jsem se v podobných situacích bála, že vše dopadne špatně a kolikrát se ještě v budoucnu bát budu. Naštěstí tfuj, tfuj, tfuj, měla Rychlá rota vždy pravdu, inu to jsou ty praktické letité zkušenosti. Materiál, který jsme zvolili pro vyzdění našeho domu, byl Ytong. Téma zdivo, bylo několik měsíců aktuální a proběhlo kvůli němu neskutečné množství výměny informací. Zda-li jsme vybrali správně z možností cihla, porotherm, ytong nebo dřevostavba, poznáme snad v budoucnu. Vybrali jsme Ytong tloušťky 37,5 cm a jeho tepelný odpor by měl odpovídat aktuálním normám v tomto roce, avšak nedělám si iluze, že tomu bude stejně za 20 let, to dům ještě nebude splacen. No jo, takový je život brouka.  Rychlá rota musela nejdříve lepenkou zaizolovat místa, kde budou pokládat zdivo. Zpočátku jsme museli Rychlou rotu občas kontrolovat, protože v obýváku nám místo francouzských oken rostla okna normální, ale dál už probíhalo vše bez problémů a za první týden vyrostlo pět šárů Ytongu.

http://ituna.rajce.net/SD_200708_zdenidomu

4. srpen 2007 

Obrazek

Základová deska se musela pravidelně polévat ještě poctivěji než beton ve ztraceném bednění. Když jsme zalévali beton v bednění, voda se zde chvilku udržela, protože bednění tvořilo jakoby misku, ale deska vodu ihned "vypila" a nebo voda stekla. Jezdili jsme proto zalévat každý den po dobu asi jednoho týdne, jelikož letní teploty dosahovaly 35oC a bylo tak riziko, že nedostatečně zalévaná deska popraská. Přemýšleli jsme i o zakrytí desky plachtou, ale zase byl problém sehnat tak velkou plachtu za rozumný peníz. Zalévání bylo pravidelné a proto se na desce objevily jenom malé trhlinky, což bylo normální. Z tohoto zalévání vznikly skoro umělecké fotky při západu slunce.

http://ituna.rajce.net/SD_200708_polevanidesky

3. srpen 2007

Obrazek

Šikovná Rychlá rota měla již nachystáno šalování kolem ztraceného bednění, aby beton na základovou desku zbytečně nevytékal mezerami a aby si udrželi výšku a proto 3. srpna 2007 se stal oním osudným dnem, kdy přijel mix a zalil celou základovou desku. Teď už nešlo cuvnout a říct: "To nezvládnem"! Spolumajitel objednal beton natolik kvalitní, B 20 z kterého se staví hráze na přehradách, že nás jednou naše děti proklejí. Po pravdě řečeno, když jsme viděli co dávají do základů u sousedů, budeme rádi, že náš dům stojí, až se jejich dům o nás opře. 

http://ituna.rajce.net/SD_200708_zakladovadeska

 

29. červenec - 2. srpen 2007

Obrazek

Zatímco jsme jezdili v týdnu pravidelně zalévat zrající beton ve ztraceném bednění, čekal na nás pomalu další nelehký stavební úkol, bylo třeba zhutnit zeminu a dosypat štěrkem naši budoucí podlahu v celém prostoru uprostřed ztraceného bednění, aby mohla Rychlá rota vylít základovou desku. Nelidským úkolem pro mě bylo zajištění vibračního pěchu za rozumnou cenu. Hledala jsem několik hodin na internetu firmu, která nám půjčí vibrační pěch na týden za jinou cenu, než 700,- Kč/den, protože toto nám připadalo nekřesťanské. Podařilo se mi nakonec najít firmu velmi ochotného pána, v nedaleko vzdálených Moravanech, kde byla cena podstatně příznivější a ještě nás zvýhodnil podle počtem dnů zapůjčení stroje. Zpočátku jsme byli trochu vyděšeni výší vratné zálohy za jakékoliv zapůjčené nářadí, ale později jsme pochopili, že se i majitel musí svým způsobem pojistit, každopádně doporučuji těm méně znalým si nářadí raději půjčovat, protože se většinou nepokazí narozdíl od levné neznačkové náhražky daného stroje a proto pak nemusíte běhat kolem reklamace. Pouze doporučuji nářadí při půjčení dokonale zkontrolovat a případné závady napsat do protokolu či smlouvy o zapůjčení. Můj úžasný spolumajitel domluvil i hromadu písku a kamenů a proto jsme mohli začít ukecávat, naše hodné kamarády, jestli budou tak laskaví a příjdou na brigádu. 

Obrazek

Bylo nás pět...kdo se obětoval a rozhodl si zničit běhom několika dnů ruce a napustit svoje svaly kyselinou mléčnou. Kamarád Hrušák, kamarád Halogen, kamarád Šebelák a my dva. Nejdříve jsme začali rozhrnováním hlíny, která byla uprostřed základů. Hlína však za pár dnů při vysokých letních teplotách ztrvrdla na kámen, proto bylo problém ji nabrat lopatou a museli jsme použít krompáč a rýč. Spolumajitel s kamarádem Halogenem hutnili hlínu pomocí vibračního pěchu, který prášil všude kolem sebe a bylo docela namáhavé ho rozjet ,udržet ve správné poloze a vést správnou cestou. Zkoušela jsem sama vibrační pěch spustit a než chytne ten správný rytmus něco, co váží 80 kg, je to docela problém, tak jsem se zase rychle vrátila k lopatě. Po dvou dnech se nám podařilo upěchovat hlínu a potom jsme začali dosypávat kamení. Makadam, který nám přivezli, měl mít průměr 3 - 6 cm, zřejmě to určoval někdo, kdo nevěděl co je to centimetr. Kameny nešly nabrat ani lopatou, ani vidlemi, tak jsem je nakonec házela do základů ručně. Večery po těchto úmorných pracovních dnech, jsme trávili u v hospodě u Kozla, protože jsme nebyli schopni dojít k Wágnerům. Ruce se nám třepaly a pálily nás tak, že jsme nebyli schopni udržet pivo, ale podařilo se a vše bylo nachystáno na vylití základové desky.

http://ituna.rajce.net/SD_2007_kamaradi

http://ituna.rajce.net/SD_200707_betonovanizakladu

31. červenec 2007  

Obrazek

Dalším důležitým prvkem našeho domu byl kovaný plot a zábradlí proti vypadnutí k francouzským oknům v 1. patře domu. Přemýšleli jsem i o kovaném zábradlí ke schodišti uvnitř domu. Můj bývalý šéf Pavel měl kamaráda, s kterým společně občas něco kovali, a jeho kamarád byl přímo kovářem. Nejdříve jsme oba navštívili nově postavený dům mého šéfa a shodli jsme se na tom, že má prostě skvělé nápady. Dům si projektoval sám a zpočátku ho provázely nezdary, jako třeba špatný beton v základech domu, proto musel základy kangem rozbít a firma mu vylila základy podruhé. V celém domě měl svůj vlastní styl, svoje nápady, dekorace, vypadalo to moc krásně a útulně...v pokojích měl jednoduché kované garnýže, ke schodišti krásné kované zábradlí, schodiště samotné bylo točité z parketového vzoru a vypadalo úžasně, na stěnách visely vlastní nádherné fotky dětí ve vlastnoručně vyrobených rámečcích, které vypadaly jako "oplesnivělé". Naše návštěva v jeho domě rozhodla a já jsem později navštívila kováře, pan Martina Čecha, který mi předběžně sdělil cenu za materiál a práci, a já jsem doufala, že mu budu moci co nejdříve zadat práci na našem plotě a zábradlí na schodiště. Později se bohužel ukázalo, že nic není tak horké jak to vypadá, a i když zcela jistě dodržíme tento vzhled a materiál, bude to zřejmě za delší dobu podle stavu našich financí.

17. červenec 2007

Obrazek

Bylo třeba souběžně řešit docela dost věcí dohromady a proto jsme začali vážně vybírat okna. Tento výběr se později ukázal jako asi půlroční hledání informací na internetu, u známých, u výrobců, jaká okna jsou pro náš dům ta pravá. Zkušenosti s plastovými či eurookny byly půl na půl a názorů různých lidí, známých a kamarádů se rozcházely. Bylo třeba zvážit cenu, barvu, aby okna ladila ke vstupním dveřím či garážovým vratům, museli jsme také do budoucna počítat s barvou horizontálních žaluzíí a sítí proti hmyzu. Internet nám nabízel mnoho možností, včetně využití předokenních rolet. Rolety jsme zamítli předem, jelikož nebydlíme u hlučné silnice a také jsme nepočítali s překlady v oknech a museli bychom tak vyřešit zajíždění rolet do nevzhledné kapsy, umístěné v horní části okna a snížili tak výšku okna. Barva byla důležitá pro mne, jelikož jsem si představovala něco jako třešeň nebo kalvados a proto jsem měla tendenci všechna plastová okna předem odpískat, protože tento odstín v plastu prostě neexistoval. Později se mi podařilo zjistit kontakt na okna v místě mého rodiště, která byla plastová a vypadala jako třešeň. U této firmy jsme si nechali později zpracovat nabídku a zjistili, že i po slevě je cena barevných plastových oken vyšší skoro o polovinu, proti oknům plastovým bílým. Cena plastových dveří byla hrůzostrašná. Nemohla jsem si vybrat typ a když jsme potřebovali stejný vzor skleněné výplně dveří i v horním a bočním nadsvětlíku, ukázalo se to jako nelidský úkol pro prodejce. Výplň, která byla cenově dostupná a možná, vypadala jako sklo ze šedesátých let. Moje maminka mi na podzim sdělila, že se dívala na tato plastová-třešňová okna na domě, kde jsem mne okna poprve zaujala a žë na nich nic není...toto rozhodlo pro eurookna. K eurooknům jsem se přiklonila také pro jejich ekologický materiál a navracením se občanů západních evropských zemí k dřevěným eurooknům. Dalším argumentem byla možnost cokoliv na okně vyměnit, aniž bychom museli vyměnit okno celé a nebezpečí narušení fólie plastového okna poškrábáním, u eurookna bylo možné takový škrábanec relativně odstranit. Eurookna nám nacenil náš společný spolehlivý a manuálně velmi zručný kamarád.

Červenec 2007

Obrazek

Přípojka vody byla vyřešena my jsme mohli začít kopat základy. Po zkušenostech s ručním kopáním, nás ani nenapadlo začít ručně a to i přesto, že bude třeba navézt na pozemek ještě 0,5 m zeminy, tudíž základy domu nebudou nijak hluboké. Už nevím, jakým způsobem jsme získali kontakt, na jednoho pána z nedalekého místního JZD, který je ochoten přijet s bagrem a za lidovou cenu základy vybagrovat. Spolumajitel byl tak šikovný, že základy vyměřil, zavčasu si všiml, že vyznačil nedostatečnou šírku základů...bagr byl přesný a necelé dvě hodinky nebylo co řešit. Dodatečně jsme si oba navzájem "naliskali", že nás nenapadlo něco podobného uskutečnit s výkopem vodovodní přípojky. U druhého domu již budeme chytřejší. Výstavbu domu, jsme se rozhodli řešit dodavatelským způsobem pod zastřešením stavební firmy. Řemeslníky jsme pro stavební firmu sháněli sami a hrubou stavbu jsme chtěli postavit od kamarádů, tří živnostníků, pracujících společně pod přezdívkou "Rychlá rota."

Obrazek

Voda byla zajištěna, základy vybagrovány, ztracené bednění, cihly a ytong dovezen a Rychlá rota mohla začít. Položení ztraceného bednění a vylití betonem byla těžká, ale čistá práce a bylo potřeba pouze, vzhledem k vysokým letním teplotám, jezdit beton pravidelně zalévat než vyzraje. Začali jsme pomalu polemizovat nad řešením zahradní chatky, zda-li provizorní nebo na pořád, jelikož nám přibýval materiál a stavební nářadí a my jsme jej museli vozit tam a zpátky nebo riskovat, že si někdo něco nenávratně půjčí, to se také později stalo. Zahradní boudičkou jsme se inspirovali opět při jedné z letních procházek po cyklostezce v místě mého rodiště.

http://ituna.rajce.net/SD_2007_vzorzahradniboudicky

6. - 8. červenec 2007

Obrazek

První den pracovního volna dopadl neúspěšně a nám na vykopání vodovodní přípojky zbývaly už jen tři dny a počet námezních sil se také snížil, kvůli úrazu spolumajitele, jelikož si ruku poranil mezi palcem a ukazováčkem a nemohl proto s prsty moc hýbat, aby se mu nerozjely stehy. Podle projektu přípojek a vyznačení pozemku, jsme se snažili odhadnout, kude bude voda vedená. Její přívod měl být na obecní části před domem, asi 1,5 m, mezi chodníkem a začátkem našeho pozemku v hloubce taktéž 1,5 m. Požadavek vodáren byl na šířku výkopu, nějakých 60 cm od přívodu vody k místu s vodoměrnou šachtou, kde bude přívod vody do domu. U obecní trubky měl být prostor 1 x 1 m, aby se zde otočil dospělý chlap a dokázal obecní trubku napojit. Délku výkopu jsme spočítali na asi 5 m a z hloubky 1,5 m u obecní trubky měla stoupat mírně nahoru směrem k vodoměrné šac htě u přívodu do domu. Celý přívod musel být v nezámrzné hloubce.Plastová vodoměrná šachta, o výšce 1,5 m a průměru cca 1 m, měla být celá zasypána v zemi, jelikož jsme věděli, že budeme kolem domu zvedat úroveň zeminy, stačilo zasypání šachty do 2/3 její výšky. Opět byl všude přítomen ruman roľný, proto bylo potřeba nejdříve místo odplevelit. Letní teplota byla již asi čtrnáct dnů kolem 30oC, proto i tvrdost zeminy byla dokonalá. Začali jsme zlomením prvního rýče. Ve výkopu se střídaly kameny, písek, jíl, černá zemina, kousky cihel a podobné navážky, stručně a jednoduše to byla chuťovka. Oba jsme se střídali u rýče, u krumpáče, u lopaty, puchýře naskakovaly, počet sprostých slov přibýval, lahváče ubývaly, ale práce stále neubývala. Kopali jsme od pátku do neděle, pouhé tři dny, které nám připadaly jako tři roky. Jelikož obec byla zřejmě nucena zvednout výšku příjezdové cesty, vodu jsme nenašli 1,5 m hluboko, ale 2,5 m hluboko. Později jsme se dozvěděli, že u výkopů hlubších 2. m, se používá bednění, aby dotyčného "horníka" výkop nezasypal. U vyústění vody u domu, jsme umístili vodoměrnou šachtu, kterou jsme jak mimino obsypali pískem, aby jí žádný kámen neublížil. V neděli večer jsme skončili s pocitem, že výkop není dostatečně široký a vodaři příjedou a řeknou: "Znova!" Tragédie se nekonala, v pondělí přijeli vodaři, pán se údajně do výkopu vlezl tak tak, ale vodu napojil a nám spadl obrovský šutr ze srdce. Měli jsme vodu a mohlo se začít stavět. 

http://ituna.rajce.net/SD_200707_voda

5. červenec 2007

Obrazek

Měli jsme před sebou dva dny volna - státní svátek a dva dny víkendu, proto času na vykopání přípojky do pondělka bylo habakuk habaděj. Avšak začala se rýsovat ještě nutnější priorita, než přípojka vody, ona začarovaná lidská potřeba, která nepočka a proto bylo třeba nejdříve postavit kadibudku. Toto téma jsme nadhodili v hospodě a jeden z našich kamarádů, bývalý zálesák Libča Hrušák, se ihned chytl tématu, popsal nám co a jak je potřeba koupit, jak to dát dohromady...ale ani jeden z nás si netroufl tvrdit, že to společně zvládneme a proto jsme Hrušáka požádali o pomoc. Naše odjezdy na stavbu nebývaly zpočátku valné, vydadali jsme se pěkně do 11:00 a něco po dvanácté, jsme vyráželi na stavbu. V létě bylo světlo dlouho a proto se nebylo třeba honit. Stejně tomu bylo i v onen osudný čtvrtek, kdy jsme nabrali Hrušáka, koupili luxusní platové prkýnko i s poklopem, visací zámek, panty do dveří a novou pilku na dřevo, ať nám to jde pěkně od ruky a vyrazili. Nějaké dřevo jsme na stavbě už měli, takže nic jiného nebylo potřeba kupovat. Na stavbu jsme dorazili asi v jednu hodinu, kluci si otevřeli nezbytného přítele v nouzi - Saropramen 11o a začali měřit...já jsem zatím bojovala s rumanom roľným, který byl úplně všude. Desky byly rozměřeny a mohlo se začít řezat...po pár prvních tazích novou pilkou na dřevo, jsem zaslechla kovovou ránu a nejmenované sprosté slovo. Hrušák za mnou přišel, že jedeme na pohotovost, protože se mi zranil spolumajitel...chvilku jsme řešili jestli to zvládneme zafačovat mašličkama, ale protože naše lékárnička ve Favoritu neobsahovala dostatečně sterilní potřebný materiál a spolumajitel nechtěl řez ukázat, vyrazili jsme o půl druhé na pohotovost. Na pohotovosti před námi bylo v čekárně asi osm pacientů a teplota v místnosti se pohybovala kolem 35oC. Všichni, kteří přicházeli po nás, vypadali, že se jim při vstupu do místnosti evidentně přitížilo, dokonce jeden pán, který tam seděl s manželkou již před námi, vypadal, že nemůže přežít dobu než se dostane na řadu. Po půlhodině z ambulance vyšla sestra, která zařvala něco nesrozumitelného a u okénka s registrací pacientů se začala tvořit fronta. Můj čekající spolumajitel sestru seznámil se svou příhodou a ránu nemusel ani ukazovat, protože to zřejmě nebylo na hranici mezi životem a smrtí. Po dvou hodinách a vypitém litru kofoly se dostal na řadu, ránu mu vydezinfikovali, sešili a my jsme jeli zase zpátky domů. Tak skončila stavba naší kadibudky, kterou jsme později dotáhli do 1/3 fáze výstavby a zjistili, že někomu z ukrajinských dělníků pracujících v okolí, vůbec nevadilo, že nemá stěny a dveře. My jsme se rozhodli využívat nedalekého kukuřičného pole a později postavil kadibudku soused, která byla víceméně společná. Měl tam polystyrenové prkénko a to bylo daleko lepší než naše luxusní plastové, jelikož nestudilo.

http://ituna.rajce.net/SD_2007_07_zachod

 

3. červenec 2007

Obrazek

Na dnešní den  v 11:00 hod jsme měli domluvenou schůzku z panem Faltýnkem z Bricklandu, kvůli toliko opěvovaným lícovým páskům a cihlám. Oba jsme se moc těšili. Pan Faltýnek nám vše vysvětlil a my jsme mu předali parametry domu pro cenovou nabídku. Naše nadšení stále neupadalo. Později sice přišla cenová nabídka, která nám trošku vyrazila dech, ale my jsme stále doufali a nechtěli se vzdát tohoto vysněného vzhledu našeho domu.

29. červen 2007

Obrazek

Druhým hlavním pilířem začátku stavby, bylo zajištění vodovodní přípojky. Bez vody bylo cokoliv problém. Zavolala jsem na obecní úřad, kde mi poradili pod které vodárny spadáme a nebyl problém, se s vodárnami domluvit na přípojce. Vodárny poslaly požadované rozměry výkopu a domluvili jsme se na termínu 9. července 2007 v 7:00 hod ráno. Obec nám nachystala na jedné straně cesty rozvod vody a kanalizace. To bylo u nás. Na druhé straně cesty přívod plynu. To bylo u souseda. Obě strany byly propojeny chráničkou, proto nebyl později problém protáhnout plyn pod cestou přes chráničku směrem k nám, aniž bychom byli nuceni rozbít příjezdovou cestu a poté ji zalátat tak do podoby nepovedených krtičinců v asfaltu. Klobou dolů před tím, kdo uvažoval a vyprojektoval i přípojky. Přípojky nás sice stály peníze navíc k ceně za pozemek, ale později s přibývajícím běháním po úřadech a papírovou válkou kolem faktur za materiál, jsme toto ocenili. Celý pozemek byl zarostlý metr vysokým plevelem, jménem Anthemis Arvensis L. - rmen rolní. Kytka je to, jak jistě uznáte , moc krásná, nicméně po pár letních návštěvách naší stavební parcely jsem ji začala nenávidět. 

Obrazek

Odhaduji, že to byl rmen rolní, jelikož u rmenu rakouského, jsem se dočetla, že upřednostňuje sušší písčitohlinité až hlinité půdy bohaté na živiny, což navážka na našem pozemku, skutečně nebyla. Odborně se této navážce u stavebních parcel říká centrální skrývka ornice. Při pozdějších výkopových pracích, jsme zjistili, že naše ornice je skutečně dokonale skrytá. Zatímco u rmene rolního - rumana roľného botanikové uváděli: Rozšírenie: U nás rastie v poľnohospodárskych oblastiach. Zväčša na pôdach chudobnejších na živiny. Jednoročné byliny. Stonky priame alebo vystúpavé, 10–60 cm vysoké. Pod vplyvom intenzifikácie poľnohospodárstva ustupujúci druh. Já jsem nabyla dojmu, že aj presto že naša pôda bola chudobnejší na živiny, stonky našeho rumana boly vystúpavé až prerostlé, 1 m vysoké, zvyše vôbec  ňeustupovaly.

 

 

 

 

 

25. červen 2007

Obrazek

Nejsem si jistá, zda-li jsme začali "stavět" náš dům z té správné strany. Plot a fasáda, jak jsme později zjistili, už není z čeho financovat a proto několik prvních let, bydlí většina normálních lidí, který nemají strýčka v Americe, bez plotu a bez fasády. Blahá nevědomost, nás vedla k vybírání barvy fasády, odstínu obkladových pásků z cihel od různých firem a k výběru plotu. Zjistili jsme, že vůbec nejkrásnější pásky a cihly nabízí firma Brickland a pokud náš dům nedostane vysněnou podobu, nemá vůbec cenu tam bydlet. Všechny ostatní obklady z různých supermarketů typu "udělej si sám", vypadaly jako nepovedený sádrový trpaslík. V tomto názoru jsme neustále jeden druhého utvrzovali. Nechala jsem si poslat vzorky cihel a pásků z Bricklandu a byly perfektní, bohužel mi to moc nepomohlo při výběru odstínu, jelikož i dvě stejné cihly vypadaly různě. Později jsem pochopila, že v tom je krása daného výrobků této firmy.  Našla jsem si kontakt na velmi ochotného obchodního zástupce firmy Brickland, pana Faltýnka, s kterým jsem si domluvila schůzku. 

Obrazek

Naše původní inspirace vzešla z tohoto domu, kolem kterého jsme jezdili po cyklistické stezce a ještě v zimě než měli majitelé domu plot, jsme osahávali jejich sloupy na terase a pak se doma hádali, jestli je to cihla nebo je to jenom falešná cihla. Později jsem se od pana Faltýnka dozvěděla, že se jedná o Toermalijn a i my jsme nakonec zvolili stejně. Původně jsme měli vybranou cihlu a pásek Bijou, ale nedostali se do Protivanova směrem na Boskovice ani do Traplic u Kroměříže, shlédnout dům se stejným tipem zdiva.

http://ituna.rajce.net/SD_2007_brickland

8. červen 2007

Obrazek

Prvním pilířem zahájení naší stavby, bylo zprovoznění staveništního rozvaděče elektřiny, později důvěrně zvaného Tonda. Varianta elektrocentrály na benzín nepřipadala z důvodu spotřeby v úvahu, proto jsme se rozhodli kvůli Tondovi podstoupit papírovou válku. Vyřízení papírů bylo celkem v pohodě a rychlé, horší už byla investice do Tondy, aby splňoval všechny předpoklady. Tondu již v "jetém stavu" jsme chvilku hledali na internetu za lepší cenu, ale riziko, že nebude splňovat všechny podmínky bylo velké, proto jsme koupili nového tondu asi za patnáct tisíc. K Tondovi bylo třeba dovést proud a my jsme tak museli vykopat 40 m dlouhou drážku, na rýč hlubokou od rozvodu elektřiny u posledního domu v naší řadě. Nejdříve začaly odplevelovací práce. Spolykala jsem při nich několik mušek a brouků, čili proteinová strava, protože plevel mi po celé délce 40 m sahal do pasu a při vytrhávání bylo nutné se sehnout a pořádně zabrat. Od této doby nechodím do Aerobicu, protože výdej energie při odplevelovacích pracech je podstatně vyšší a protažení lýtkového a stehenního svalstva a posílení břišního, hýžďového a zádového svalstva je nesrovnatelné...domnívám se, že možná právě v odplevelování spočíval trénink Olgy Šípkové než dosáhla tak velkých úspěchů. Nicméně, vykopání této drážky se nám za pomoci skřípění zubů, při pravidelném zahrnování již vykopané části místními zlobivými dětmi, asi po dvou dnech podařilo. Můj úžasný spolumajitel zavolal elektrikáře a ti zprovoznili a zasadili Tondu do hlíny, asi do výšky 5 cm jeho kovových nožiček do země. Tento provizorní staveništní rozvaděč měl fungovat 2 roky od jeho instalace (do 5/2009) za zvýhodněnou stavení sazbu 4,20 Kč za kWh, která jak jsme později zjistili, byla vyšší než běžná sazba např. v jedné z okrajových částí Brna. Po tomto zjištění, jsem začala pravidelně chodit na odkaz http://cez.jobs.cz/. Zálohy jsme si stanovili na 500,- Kč/měsíc. Ještě téhož večera po zprovoznění Tondy, jsme zašli v místě našeho přechodného bydliště s kamarády patřičně oslavit zprovoznění prvního stavebního pilíře. Oslava se s přibývající počtem piv změnila na večer a noc plnou nervů, jelikož nás všichni kamarádi začali přesvědčovat o tom, že tam ráno Tonda už nebude, protože není zabetonovaný do země. Nechtěli jsme věřit tomu, že by se Tondovi u nás nelíbilo a přestěhoval se na jinou stavbu, ale přesto jsme hned ráno jeli na stavbu. Tonda tam byl! Můj úžasný spolumajitel Tondu zakopal do země, co nejvíce to šlo. Zabetonovat do země jsme jej nechtěli, protože jsme doufali, že až  až bude nepotřebný, tak jej ještě úspěšně prodáme. Vymysleli jsme Tondovi krásný maskovací obleček z kartonů, igelitu a menších palet a dřeva. Tento maskovací obleček zpočátku Tonda často používal. Později od nás začali brát elekřinu, po dohodě se spolumajitelem, i okolní dvě stavby, kde pracovali řemeslníci různých národností po celý den a zřejmě proto, že byl Tonda potřebný, začali na něj dávat větší pozor. My jsme díky Tondovi měli později možnost různých protislužeb, bohužel nám ale o rok a půl později, zvedli měsíční zálohy na čtyřnásobek, z důvodu vyšší spotřeby.

http://ituna.rajce.net/SD_200708_rozvadec

Březen 2007

Obrazek

Dům jsme celý financovali z vypůjčených peněz, náš úvěr procházel několik procesů schvalování a největší úvěr na dům jsme čerpali na pět částí. Pro vyřízení úvěru bylo třeba samozřejmě kromě výše příjmů a stálého zaměstnání, doložit projekz domu a podrobný položkový rozpočet. Podrobný položkový rozpočet nám vytvořila maminka našeho dalšího dobrého kamaráda. Byla to taková kniha hrůzy, neměla sice moc stran, ale děsily nás poslední řádky jednotlivých vyobrazených tabulek, nazvané součet. Stále jsme ale věřili, že za polovinu celkové výše rozpočtu, náš dům postavíme. Byla to vícemeně nejvyšší možná částka kterou jsme byli ochotni 28 let splácet a také nejvyšší částka na kterou jsme výší našich příjmu dosáhli.

Únor 2007

Obrazek

Od našeho moc dobrého kamaráda, který vypadá jak zpěvák kapely Linkin Park, ale jinak je hrozné prase :-)),

Obrazek

jsme dostali  tip na jednoho perfektního pána, který se nám hned poprvé jevil jako člověk, pro kterého není nic problém a záleží pouze na nás, jak chceme aby byl dům konstruován. Pan Hawrland na nás působil jako nesmírně vitální a energický člově, se kterým bude sranda. Projek byl do měsíce a půl hotov podle našich představ a my jsme měli pouze dvě schůzky.

Leden 2007

Obrazek

V lednu jsme se po několika návštěvách rozhodli změnit našeho architekta, jelikož pro nás návštěvy nedaleko místa mého rodiště byly časově náročné a přibývajícím počtem téměř nemožné. Byl to velmi milý pán, ale projektování domu a řešení různých částí nešlo až tak úplně podle našich představ a my jsme museli sami zjišťovat informace kolem zásadních konstrukcí částí domu a tyto informace pak před naším architem obhajovat. Neustále jsme tak navštěvovali všechny naše kamarády řemeslníky a bylo to pro nás časově, finančcně i psychicky náročné. Proto jsme se oba společně shodli na změně architekta, zajeli jej brzo po Vánocích navštívit a domluvili se s ním na finanční kompenzaci za náklady na vytvoření části projektu. Ani jeden z nás neměl z této návštěvy dobrý pocit, ale zároveň nás trápilo, že projektování domu neprobíhalo podle našich představ a tento fakt byl pro nás důležitější.