poslední aktualizace 20.5.2009

Můj milý deníčku, zase ti píšu co nového se stalo a jak se moje očička dívají na celý svět.

"Je lepší, když je ženská bestie než vdova."

paní Jarmila Hybšová 

 Ke včerejším negativním informacím z firemního meetingu, se přidala sklíčená nálada podpořená černými dešťovými mraky. "Dobrá zpráva" je nyní v práci propíranou novinkou a popravdě řečeno mi to už trošku začíná lézt na nervy. Jsem zvědavá co s tím s Machem odpoledne uděláme...každopádně horoskop je dnes příznivý takže začínám studium angličtiny.

4. květen 2009

 Stále nahříváme dutiny, zkoušíme teplý tvaroh na čelo, jablečný ocet s medem na odhlenění...výsledky žádné. Dnes musel Mach na celý den na stavbu kvůli dlažbě, naštěstí už topíme, takže byl celý den v teple. Večer jsme zakončili rozjímáním nad naší neřešitelnou finanční situací, neprodejnosti bytu a nemožností se přestěhovat a oba nás začal bolet žaludek.

Přeci jenom však tento den, pro mě možná byl impulsem posunout svůj život směrem, kterým jsem vždy chtěla, to vše ukáže až budoucnost. Ozvala se mi slečna Klára, na kterou jsem si vzala kontakt na loňské výstavě loveckých plemen ve Slavkově (http://www.skotskysetr.estranky.cz/). Moc dobře si pamatuji, že její dvě fenky byly nejkrásnější z celé výstavy i přesto, že nemají nemají "psí rodný list". Adélka čeká svá poslední štěňátka a my máme s Machem další důležité téma k diskuzi. Celý život jsem chtěla studovat veterinární školu, protože zvířata miluji a tento email od slečny Kláry, mi vlil další optimismus do žil, probudil ve mě můj starý sen, který musíme s Machem proměnit ve skutečnost. Myslím, že nastal ten správný čas, pořídit si psího kamaráda na několik dalších let, který nám bude v našem novém domě věrným přítelem a neutuchajícím zdrojem radosti.  

18. leden 2009

Rozhodla jsem se otestovat své kuchařské umění a vyzkoušet Honzíkovy buchty s povidly. Požadala jsem mamku o recept a dodržela vše přesně podle návodu. Těsto nekynulo v troubě, ani na topení, ani pod peřinou. Mach se tvářil, že je to poživatelné, vypadalo to věru pěkně (http://ituna.rajce.net/2009_01_honzikovy_buchty), ale za tři dny mi sdělil, že kameny žerou jenom prasata. 

15.-18. leden 2009

V pátek jsem pro jistotu také požádala o dovlenou a vařila čaje, cibulové lektvary, lektvary z vincentky, měřila teplotu atd. Ráno měl Mach ještě horečku, ale odpoledne už to bylo v pořádku. Večer opět teplota vyskočila na 39,4^oC. Byla jsem trochu vyděšená, ale Mach pohotovost odmítal a dva paraleny zabraly. V sobotu a v neděli už byla teplota v pořádku, ale Mach kašlal, bolela ho záda, trnula mu lýtka a točila se mu hlava. Zjišťovala jsem na internetu příznaky zánětu mozkových blan a kontrolovala zda-li nemá vyrážku. Vypadalo to na pořádný zánět dutin. Začali jsme s nahříváním a aplikací nosních kapek. Dutiny nechtěly povolit. V pondělí Mach vyrazil přes mé naléhání na kontrolu k mému obvodnímu lékaři, který měl 14. dní dovolenou a místo něj ordinovala jiná paní doktorka. Paní doktroka Machův stav zhodnotila jako zánět nosních dutin a doporučila dobrat antibiotika a v pátek zopakovat kontrolu. "Pokud to nepovolí, budeme píchat."

14. leden 2009 

Od úterka začal Mach podivně posmrkávat a říkat, že má v práci nachlazené kolegyně a zřejmě se nakazil. V noci ze středy na čtvrtek, dostal Mach zimnici, ale čaj hrdinsky odmítl. Ve čtvrtek v poledne mi volal, že je mu špatně a potřebuje odvézt z práce. Vzala jsem si raději půl den dovolené. Zkoušela jsem volat ke svému obvodnímu lékaři, jestli Macha vezme, Mach byl neposlušný a nechtěl se u doktora po cestě z práce zastavit. Doma si zalezl do peřin a já jsme začala vařit čaj a zkoušela na něm různé lektvary. Teplota šplhala, až se večer v osm hodin vyšplhala na 39,8oC. Nezabral Prieznitzův zábal, ani natírání dlaní a šlapek octem, ba ani v hlavním vysílacím čase reklamovaný zázračný lék Modafen, tímto ho vřele doporučuji.  Po poradě s oběmi zasloužilými maminkami, jsme i přes počáteční Machův odpor, vyrazili na pohotovost. Lékařská rada zněla: "Jeďte přímo na infekční." My jsme neuposlechli z obavy a po poradě s vrátným nemocnice, aby nás neposlali zpět a zamířili jsme na pohotovost. Na recepci jsme zaplatili poplatek 90,- Kč a dostali vstupenku do změti chodeb, kde jsme měli najít čekárnu pohotovosti. Bylo to poněkud náročné. Hlava se začala točit i mě. Nicméně to byla docela levná vstupenka do Petřínského zrcadlového bludiště, no nekupte to! Trefili jsme! Upozornila jsem starší sestru, že jsme zřejmě kvůli výši teploty, kterou jsem ji sdělila, naléhavý případ. Setra byla tak trochu na zabití. Zde jsme seděli hodinu vedle hekajícího zvracejícího pána, který vypadal, že nedožije rána, chrápající ožralé paní a ještě dalších dvou pacientů, než přišla sestra s teploměrem.  Po měření, které trvalo asi 5 minut a hodině zbytečného čekání, naměřila 40,1^oC. Paní doktorka nám vzkázala ať jdeme ihned na infekční. Přešli jsme z pohotovosti na parkoviště před areálem nemocnice a autem přejeli asi 0,5 km na další parkoviště před druhým koncem areálu. Na infekčním byla sestřička moc ochotná a pouze se divila, že nám nedali z pohotovosti žádné doporučení. Zde jsme čekali asi deset minut za přítomnosti páru ve středních letech. Paní zřejmě trpěla žaludečními či střevními problémy a pán, který oplýval dobrou náladou, nás přivítal větou " vítejte v luxusním hotelu", se chtěl družit, ale Mach neměl na družení náladu. Machovi vzali krev a moč a poslali nás zase zpět na pohotovost na rentgen. Sestřička nám poradila, že můžeme přejít přes areál, ale na parkoviště to bylo vzhledem ke Machovu stavu jistější. Vrátili jsme se na pohotovost, úspěšně trefili do oddělení RTG a čekali. Byla před námi slečna se zlomenou nohou a paní ve středních letech, přišli další dva pacienti. Všichni šli na řadu před námi, jenom paní ve středních letech někam zmizela. Za chvíli se objevila sestra, která se nás ptala, kam paní odešla a jestli se ještě vrátí. Netrvalo to dlouho a objevila se druhá sestra, která se nás ptala na to samé. Samozřejmě jsme nevěděli, Mach si začal připadat jako v Jiříkově vidění. Dostali jsme se na řadu a řekli nám ať se vrátíme zpátky na infekční, že jim pošlou výsledky. Naštvaně jsem upozornila sestru, že taky už 3 hodiny běháme s vysokou horečkou mezi pavilony a jestli je to normální. Sestra mi řekla, že nám můžou zavolat sanitku na převoz zpět na infekční, telefonicky zjistila, že sanitka je "v terénu" a bude trvat dlouho než se vrátí, tak jsme zase přešli na parkoviště a přejeli autem. Na druhé vrátnici jsem opět naštvaně požádala vrátného ať nás pustí dovnitř, zapsal si SPZ a pustil nás. Na infekčním čekal Mach asi hodinu na výsledky. RTG plic byl v pořádku, RTG nosních dutin ukázal malý zánět a krev ani moč neukazovala infekční onemocnění. Doktor mu sdělil, že je to zřejmě chřipka a zeptal se ho, jestli chce zůstat na infekčním nebo se pokusí to vyležet doma. Mach zvolil druhou možnost, jelikož na infekčním již v minulosti dvakrát ležel. Po cestě z nemocnice jsme se stavili v lékárně vyzvednout antibiotika a v 01:00 jsme byli doma jak na koni. Mach si vzal antibiotikum a dva paraleny a vyčerpaně usnul. Zůstala jsem ještě chvilku vzhůru, abych se ujistila, že je všechno v pořádku.

Dnešek byl špatným dnem, zemřel také světoznýmý architekt, gentlemann a skvělý člověk pan Jan Kaplický. Zemřel v den, kdy se mu narodila dcera. Čest jeho památce. "Myslím si, že tvary v architektuře mají mít skrytý, zastřený význam. Musí to tam být. Pak už je jedno, jestli někdo omdlí, nebo se naštve. Myslím, že největší urážka je, když někdo řekne, že ta architektura není "sexy". " Jan Kaplický                                                                                                               * 18.04.1937 - Praha, Česká republika
† 14.01.2009 - Praha, Česká republika 

1956-62 - VŠUP Praha
1964-68 - vlastní praxe v Praze
1969-71 - pacuje pro Denys Lasdun & Partners
1971-73 - pracuje pro Piano & Rogers
1974-75 - pracuje pro Spencer & Webster, Associate
1979-83 - pracuje pro o Foster Associates
od 1979 - zakládá v Londýně vlastní architektonickou kancelář Future Systems

11. leden 2009

Petice "Teplo domova" zřejmě měla úspěch, jelikož v šest hodin večer, zazvonil u dveří domovník a přišel změřit teplo v bytě. Měl za úkol změřit deset bytů, hodnoty zapsat a předložit společenství vlastníků bytového domu, které jsem si opět soukromě nazvala "Společenstvo prstenu". "Společenstvo prstenu" se na domovních schůzích údajně scházelo v počtu 1., max. 2. ks a jelikož k odhlasování jakýchkoliv investic bylo potřeba nadpoloviční většiny, šance na úspěch byla nulová. S domovníkem jsme se shodli na tom, že bez zateplení střechy jsou jakékoliv další kroky, např. výměna okna či radiátorů, zbytečné. Pochválila jsem alespoň to, že od nedávné doby nám teče z kohoutku voda, která má 85^oC, takže jsme začali kupovat zelený čaj a už nevaříme vodu v rychlovarné konvici. Domovník naměřil v polovině pokoje ve výšce 1,20 m 18,4^oC. Rozloučili jsme se a já jsem si zase obula sibiřky a vlezla do postele pod tři peřiny. V jedenáct mě probudil Mach, kterému ujel poslední vlak a potřeboval odvézt z dýchánku s Evičkou a Michalem. Zkoušela jsem topení, bylo vlažné.

10. leden 2009

Rozhodli jsme se upéci medovník podruhé pro Martina k narozeninám, které se měly dnes slavit v 13:00. Natáhla jsem si budík na osmou hodinu ranní, což je v neděli nelidský čas, abych mohla zajít nakoupit a stihli jsme vše s Machem upéci a vychladit do 12:00 hod. Koupila jsem kulaté dřevěné prkénko, jako podklad pod dort. Dodrželi jsme postup přesně podle návodu na krabici a těsto nám na krajích praskalo. Uprostřed krushu se těstp rozpadalo a proto jsme měli strach, že se nevydrží ani při krájení nití horizontálně napůl. Za pomocí plánovacího kalendáře z tvrdého papíru firmy T-Mobile, které tímto děkujeme, jsme vše zvládli. Medovník i přes počáteční peripetie vypadal nádherně (http://ituna.rajce.net/2009_01_medovnik). Při cestě na oslavu, jsme se stavili v Globusu koupit svíčku 3 a 0, aby nebyl oslavenec ošizen o "sfouknutí". Koupili jsme ještě tekutý karamel na polití, který se později ukázal jako zbytečný, moc se lepil a táhl. Oslava proběhla podle očekávání, prostě skvěle. Martin celé odpoledne proseděl oblečený v obýváku v hokejové výstroji, kterou dostal, navíc jsme mu museli házet puky a říkat, jak moc mu to sluší. Večer Martin zakončil tradičním Tullamor Dew dýchánkem, který se jak jsme se později dočetli v místních novinách v rubrice Krimi pod titulkem "Rušení nočního klidu", protáhl v tzv. zúženém kruhu rodinném až do ranních hodin. 

8. leden 2009

Zase jsem po cestě z práce neprozřetelně navštívili Alberta a Macha začala honit mlsná. Rozhodl se koupit medovník v krabici. Výborný nápad! Je to stejně drahé jak v hospodě a ještě se při pečení pohádáte. Nedoporučuji nikomu! Nejdříve chtěl Mach upéct medovník sám, ale potom co si pečetl recept a zjistil, že postup je náročný, téměř nezapamatovatelný, uznal, že to asi nezvládne, psychicky. V naší velké kuchyni v garsoniéře jsme se několikrát srazili. To je sice trochu mimo mísu, ale na dveřích domu jsem si přečetla, že na svobodárnách nepojede hodinu telplá voda. Nevím proč, ale urazilo mě slovo svobodárna. Medovníková atmosféra houstla - 1. stupeň. Přečetla jsem si první čtvrtinu receptu a začala chystat suroviny. Dostala jsem nadané, že si nepřečtu recept celý. Atmosféra houstla - 2. stupeň. Mach se rozhodl, že bude nad pečením držet šéfkuchařský dohled. Postavil se do dveří a všechno sledoval. Byla jsem výměnou názorů a šéfkuchařským dohledem natolik rozrušená, že jsem zapomněla do těsta přidat vejce a těsto se proto nechtělo spojit. Stále jsem přidávala rozpuštěné máslo a med, až se těsto spojilo. Mach zjistil, že tam nejsou vejce. Přidala jsem vejce a těsto bylo zase moc řídké. Vypadalo to, že jsem zkazila poměr a tím pádem je celý medovník k vyhození. Sám Mach byl překvapen u druhého pečení přesně podle návodu, že pokud si sami přidáme ingredience, těsto se nerozsýpá, je ho víc a proto je medovník daleko lepší.

7. leden 2009

V našem bytovém domě proběhla petice, kterou jsem soukromě navala "Teplo domova". Petice se týkala pouze zoufalců, vlastnících garsonky ve čtvrtém patře. Petici organizovala sousedka, která za nekřesťanské peníze vyměnila dřevěná okna za plastová a doufala, že bude v bytě tepleji. Nestalo se tak. My i náš kamarád Halogen z dalšího bytu, jsme přitápěli přímotopy, ale ani to moc nepomáhalo. Později jsme se hádali, kdo bude vařit, protože v kuchyni bylo vždy při vaření teplo. Přímotop jsme byli nuceni odvézt na stavbu. Začali jsme spát v teplákových soupravách a teplých ponožkách. Večerní erotika skončila. Petici jsem podepsala.

6. leden 2009

Na Vánoce pod stromeček dostala moje mamka sadu nožů Zepter, měli jsme je koupeny již půl roku od kamaráda za lepší než běžnou cenu a Mach kolem nich vždy chodil a zatlačil slzu. Výběr tohoto dárku nijak nesouvisel s občasnými manželskými neshodami mojich rodičů, ale byl mamčiným vyřčeným přáním. Snažila jsem se splnit i Machovo přání a podařila se mi velmi výhodná koupě stejné sady nožů přes internet, jak jinak samozřejmě. Byly levnější než první sada a proto byla Machova radost dvojnásobná. Vyzvedli jsme je na poště a Mach vytáhl z mrazáku krůtí maso. Jako téměř každý večer jsem usnula u televize a dveře do kuchyně byly zavřené. Mach mezitím zřejmě krájel rozmrzlé maso (novými ostrými noži) a chystal se maso naložit. Při krájení se píchl do prstu nožem, kdo má Zeptery, určitě ví jak jsou ostré a že pořezání nebo píchnutí tímto nožem stojí zato. V deset večer mě přišel Mach vzbudit do obýváku s propíchnutým prstem. Měl výraz stěněte plemene Bloodhound a prosil o akutní lékařský zásah, protože rána krvácela a krvácení nechtělo přestat. Provedla jsem ošetření a byla upozorněna, že kdyby omdlel a vykrvácel, tak to zjistím až ráno, protože mám tak tvrdý spánek. Od této události u televize nespím. Mach pár dní používal staré tupé nože.